Ženy v konopné historii – 4 skutečné příběhy

Kdysi dávno v lidské historii, byli ti, kteří uměli využívat nadpozemské energie, ceněni panovníky, královskou rodinou ale i obyčejnými vesničany. Mystikové byli v průběhu věků jakéhokoli pohlaví, ale obvykle se muži věnovali organizovanému náboženství, zatímco ženy byly odsunuty na okraj náboženství: do okultismu. Obyvatelé měst běžně využívali služeb věštců, a v krajním případě někdo zavítal i mezi vyloučené "čaroděje". Čarodějové často využívali lékařskou marihuanu k různým léčebným procesům, zatímco jiní ji zase používali k navodění svých léčitelských schopností.

Ať už to byla nebo nebyla pravda, tito lidé měli svou nezastupitelnou pozici ve společnosti. Z některých historických spisů se dnes zdá, že tito lidé často užívali různé látky, které jim pomohli přiblížit se k "bohu" či jiným nadpozemským silám. Některá "vykuřovadla" se užívají dodnes např. v Indii či Nepálu, k prohloubení meditace a stavů soustředění. Co to ale bylo všechno za látky, a co přesně tito lidé inhalovali aby se dostali do hlubších stavů, o tom můžeme jen spekulovat.

Pojďme se dnes podívat na ženy, které se podle historických záznamů s konopím setkali již v době minulé. Zde je krátký seznam několika slavných žen, které užívali marihuanu a "napojily" se díky tomu na božské síly. 

Delfská věštírna: rok 700 př. n. l. (nebo dříve) až 300 př. n. l.

Toto místo se nacházelo nad městem Delfy a bylo to pravděpodobně nejslavnější posvátné místo starého Řecka. Mezi věštkyněmi se nacházela jedna konkrétní žena. Jmenovala se Pýthie a říkalo se ji tak pro její schopnost komunikovat s řeckým bohem Apollónem. Pýthie, kdysi nejdůležitější věštecká funkce ve starověkém Řecku, prý varovala Oidipa před jeho tragickým osudem - že zabije svého otce a ožení se se svou matkou.

Starověcí historikové popisují, že při přípravě na věštbu Pýthie žvýkala bobkové listy, vdechovala kouř z různých rostlin a seděla nad propastí ve skále, aby nasála její výpary. Takovéto výpary mohli obsahovat nám známé látky jako jsou právě kanabinoidy, které se v konopí vyskytují. To mohlo obsahovat známé THC, které má psychoaktivní účinky a v konopí se vyskytuje přirozeně. Už v této době pravděpodobně staří Řekové věděli co je to THC a jak účinkuje, takže toho mohli využít ve svůj prospěch.

Někteří badatelé se domnívají, že bobkové listy obsahovaly opium a daturu, zatímco jiní tvrdí, že sladce vonící hořící rostliny byly konopí, ječmen a vavřín. Ve stavu podobném transu pak pronášela tajemná proroctví, která přítomní kněží zaznamenávali na papír pro čekající zájemce.

 Archeologové se domnívají, že propast ve skále vystavila Pýthii působení etylénového plynu. Ačkoli žádná z těchto teorií nebyla prokázána, víme, že starověké Řecko konopí znalo a používalo ho k rituálním i léčebným účelům. Je možné, že legendární Pýthie dosahovala své mystické úrovně směsí poživatin, kuřiva a geologických výparů až do uzavření chrámu římskými křesťany obezřetnými vůči okultismu ve 4. století.

Hildegarda z Bingenu: 1098-1179

Hildegarda von Bingen, jeptiška z 12. století, byla slavná německá věštkyně, lékařka, učenkyně a abatyše. Přestože římský katolicismus označoval vizionářky za falešné prorokyně a mnohé z nich upálil na hranici (viz níže), von Bingenové se podařilo přesvědčit papežskou komisi, aby její vize uznala.

V jednom ze svých mnoha teologických spisů psala o "zelené síle", která proudí všemi bytostmi a naplňuje je životem a božstvím. Když zrovna nevykládala tajemství života, studovala starověké arabské lékařské texty, které se zmiňují o konopí pro celou řadu léčebných postupů. Měla také přístup k původním germánským znalostem o konopí, které její pohanští předchůdci používali při rituálech i jako materiál k výrobě. Historicky se uchovalo i několik zpráv o možnostech využívání kořenů konopí jak k lékařskému tak i technickému využití.

Ve svém lékařském textu Physica napsala, že konopí může způsobovat bolest hlavy u mužů s prázdným mozkem, "ale zdravé hlavě a plnohodnotnému mozku neškodí". Díky vlastní lékařské zahradě v klášteře se spekuluje, že tato žena dosáhla svých sibylských stavů s pomocí konopí. "Zelená síla" se dokonce v 60. letech 20. století v Německu ujala jako označení pro hašiš.

Johanka z Arku: 1412-1431

Skutečný příběh Johanky z Arku je jedním z nejtragičtějších. Z inkvizičních záznamů víme, že ve svých 13 letech začala slyšet hlasy, které se stávaly stále častějšími a naléhavějšími, až jí "hlas Boží" řekl, aby pomohla dauphinovi (francouzskému princi) porazit anglickou armádu a získat zpět jeho trůn jako právoplatného krále.

A tak také učinila - vedla divokou armádu, která Angličany zahnala zpět, což mladému princi umožnilo stát se Karlem VII., francouzským králem. Tím však pěkný příběh končí.

Katolická církev, vždy podezřívavá vůči ženám, které něco vědí, soudila Johanku jako čarodějnici, zatímco nevděčný Karel VII. nad tím přivíral oči. Církev se možná úplně nemýlila; někteří badatelé tvrdí, že na venkově, kde Johanka vyrůstala, se stále hojně praktikovalo pohanství, při němž se otevřeně užívalo konopí a psychotropní houby (houbičky).

I když si dnes mnozí myslí, že hlasy Johanky z Arku byly příznakem duševní choroby, užívání psychedelik by mohlo vysvětlit i její občasná zjevení spolu s příkladnou jasnou myslí během bitvy, nemluvě o rychlém zotavení z válečných zranění. Inkvizitoři Johanky z Arku se zaměřili na to, co konzumovala před svými viděními a zda tančila kolem stromů - známý pohanský rituál, když byla pod vlivem - a na další hlavní otázky.

Nakonec ji soudci obvinili z užívání "čarodějnických bylin", včetně konopí, jak uvádí Velká kniha o konopí od Rowana Robinsona, ale nakonec devatenáctiletou dívku upálili na hranici kvůli nošení mužského oblečení. O mnoho let později, v roce 1456, posmrtný soud prohlásil Johanku za nevinnou a za hrdinku Francie.

Madam Helena Petrovna Blavatská: 1831-1891

Fiktivní média seance s intenzivním pohledem a východoevropským přízvukem jsou z velké části založena na Heleně Petrovně Blavatské, známé také jako Madam Blavatská, která byla na konci 19. století v módě.

Sedmnáctiletá Blavatská (rozená von Hahn), pocházející ze staré ruské šlechty, opustila svého manžela a odjela do Konstantinopole, odkud se už nikdy nevrátila.

Během své pětadvacetileté nepřítomnosti prý kouřila hašiš s Univerzálním mystickým bratrstvem v Káhiře a navštívila několik mystických míst po celém světě, například na voodoo bohatý New Orleans, starobylá místa Inků v Jižní Americe, chrámy v Tibetu a duchovní centra v Indii. Na těchto místech nebylo nic neobvyklého že lidé inhalovali výpary ze stlačené pryskyřice dnes známé jako hašiš (hashish).

V roce 1875 se stala spoluzakladatelkou Teosofické společnosti, která funguje dodnes. Vydala knihu Isis Unveiled (Odhalená Isis, která se stále tiskne) o starověké moudrosti a paranormálních jevech a následně knihu The Secret Doctrine (Tajné nauky) o duchovní struktuře vesmíru.

Otevřeně přiznala, že denně vykouřila až 100 cigaret, a všeobecně se předpokládá, že pokračovala v užívání hašiše a opia, které získala na svých cestách, ačkoli dnešní Teosofická společnost jakékoli užívání drog popírá. "Moje nejcennější myšlenky ke mně přicházejí během kouření," řekla jednomu příteli. "Cítím se povznesená nad zem, zavřu oči a vznáším se dál a dál, kamkoli nebo kamkoli si přeji."